Důvodů, proč lidé vstupují do registru dárců kostní dřěně, je celá řada. Dost často je přesvědčí onemocnění někoho z příbuzných nebo přátel. Ne jinak tomu bylo i v případě Tomáše Cvrka. Řada těchto lidí ale nakonec sice zvýší nadějí nemocných na nalezení ideálního dárce, nikdy ale reálně nejsou jako dárci vybraní. Tomáš ale nejen nabídl pomoc, ale také reálně buňky daroval. Rozhovor s ním si můžete přečíst níže.
Proč jste vstoupil do registru dárců kostní dřeně?
Do registru jsem vstoupil ze dvou důvodů.
V posledních letech se mi v rodině staly události, které mi připomněly, že nežijeme věčně, a že se může vše ze dne na den změnit. Uvědomil jsem si, že jednou z nejdůležitějších věcí v životě je ochota si navzájem pomáhat a bojovat za smysluplný a zdravý život. Spokojenost sebe sama, rodiny, přátel a lidí kolem nás je to, co dělá náš život šťastným.
Druhým motivem byla zkušenost mého kamaráda Kennyho (na fotce vpravo), který několik let bojoval s leukémií a dalšími komplikacemi. Transplantace kostní dřeně nebo krvetvorných buněk mu zachránila život. Na základě této zkušenosti jsem si uvědomil, že darovat kostní dřeň nebo krvetvorné buňky je nezištná pomoc, která může opravdu někomu zachránit život. Pro mě osobně to není velká zátěž a moje tělo takový zákrok snese s minimálním dopadem, zvlášť ve srovnání s jinými druhy transplantací.
Po jak dlouhé době jsme se z registru ozvali a jak to probíhalo před samotným odběrem?
Do registru jsem vstoupill v lednu 2023. Z IKEM mě kontaktovali v červenci 2024. Nejprve mi bylo sděleno, že na světě jsme dva potenciálně vhodní dárci, a bylo potřeba podstoupit upřesňující odběr. Po tomto odběru jsem čekal měsíc na výsledky, a pak jsem se dozvěděl, že jsem ideální dárce.
V létě jsem se rozhodl, že se na odběr začnu připravovat dva měsíce předem. Začal jsem více dbát na své zdraví, více se hýbat, lépe spát a kvalitněji jíst, aby mé tělo bylo co nejlépe připraveno a mohl jsem co nejvíce pomoci. Asi dva týdny před odběrem bylo potvrzeno, že příjemce je připraven, a bylo nutné, abych se začal více hlídat, za mě i za příjemce. V té době jsem omezil rizikové aktivity a snažil se tělu dopřát dostatek odpočinku.
Týden před odběrem jsem začal docházet na pravidelné injekce do ÚHKT, které stimulují tvorbu krvetvorných buněk. Celým procesem mě provázela paní doktorka Švarcová z IKEM, za což jí patří velký dík!
Jak proběhl odběr? Co byste poradil těm, kteří z něj mají obavu?
Odběr proběhl přes separátor a trval čtyři hodiny. Vůbec nebolí! Až 95 % odběrů se dnes provádí touto metodou, která je velmi podobná darování plazmy. Do kostí se nevrtá, narkóza není nutná a v nemocnici není třeba zůstávat déle než pár hodin. Toto je důležité stále opakovat lidem, kteří zvažují vstup do registru!
Z pravého předloktí se vám odebírá krev, která jde do separátoru. Zde se z krve oddělí krvetvorné buňky a krev se vám přes levé předloktí vrací zpět do těla. Ležíte v posteli pod peřinou, posloucháte hudbu, a vše ostatní zařídí sestřičky, které vás pravidelně kontrolují. Odebere se asi 200 ml krvetvorných buněk, které pak putují příjemci.
Po odběru se člověk cítí několik dní unavený, má méně krevních destiček a sníženou imunitu. Stačí ale klidový režim po dobu jednoho až dvou týdnů, a vše se vrátí do normálu. Celou dobu jste pod dohledem lékařů z ÚHKT a IKEM.
Když to shrnu, tak takový zákrok, který může mít obrovský dopad na něčí život, je vlastně snadný. A ten pocit, který vám dá, je skvělý.