Petr je jeden z našich nejakčnějších dobrovolníků. Spolupracuje s organizací Alma Mater, která pro registr pořádá nábory. Sám kdysi transplantaci kostní dřeně potřeboval a chtěl proto pomoci se sháněním dalších hrdinů. Dnes už má jeho „domovská“ Alma Mater na kontě několik tisíc zapsaných lidí. Děkujeme všem, kteří bez nároku na odměnu věnují svůj volný čas náborům a přinášíme právě příběh Petra, jak ho sepsal on sám.
„V prosinci 2012 jsem si všiml, že se mi hůře dýchá při běhu do kopce. V tomto období jsem hodně běhával, takže mi hned bylo jasné, že něco není v pořádku. Když jsem po jednom závodě cítil, že dýchám asi na 30 procent plic, šel jsem hned za svým obvodním lékařem. Myslel jsem si, že to bude jen nějaké nachlazení průdušek. Doktor řekl, že to asi nebude nic vážného, ale ať raději zajdu do nemocnice na rentgen. Pak následovalo asi dvoudenní vyšetření. Netrpělivě jsem čekal na svou diagnózu. Po měsíci jsem se dostal do Fakultní nemocnice Olomouc, kde mi lékaři diagnostikovali leukémii.
Vždy jsem si myslel, že když člověk uslyší tuhle větu, tak se mu zhroutí celý svět. Nakonec to bylo úplně jinak. Vzal jsem to jako výzvu, se kterou je třeba se poprat. Tam jsem stál na startovní čáře a můj opravdový závod teprve začal.
Před samotnou transplantací jsem podstoupil sérii silnějších chemoterapií, kde mi byly odstraněny všechny bílé krvinky, aby mi v den "D" formou infúze dali štěp od neznámého dárce.
Po samotné transplantaci jsem byl ještě několik týdnů na jednotce intenzivní péče. Muselo se čekat, až se mi mé nové bílé krvinky namnoží na takový počet, abych mohl jít domů. Pak mne konečně pustili a já se těšil na nový život s novými krvinkami. Vše od začátku a s vědomím, že někde tady na zemi je člověk, který mne zachránil, dal mi svobodu a možnost žít nový a plnohodnotný život bez jakéhokoliv omezení. Dostal jsem informaci, že mým dárcem je muž středního věku z Německa. Dodnes si píšeme dopisy a v budoucnu se snad budeme moci i potkat.
Po transplantaci jsem byl asi rok a půl na nemocenské. Postupně jsem chodil na procházky, jezdil na kontroly a dával se dohromady. Pohyb, volnost, čerstvý vzduch a dobrá nálada – to je to, co mi moc pomohlo. Pak jsem zase začal běhat a po roce a půl si našel přítelkyni a práci. S Efkou jsme se pak v roce 2017 vzali a o tři roky později se nám narodil syn Václav. Jsou mu teď téměř 4 roky a máme z něho obrovskou radost. :-)
Když jsem byl po transplantaci, tak jsem měl hodně volného času na přemýšlení, jak se odvděčit za to, že tady můžu stále být. Možnost oslovit nové dárce a dát naději dalším lidem na uzdravení byla proto jasná volba. Na svého dárce myslím každý den. Nebýt jeho, tak bych tu už dnes nebyl.
Od roku 2018 jsem součástí bohumínského spolku Alma Mater, se kterým pravidelně jezdíme po různých akcích, kde oslovujeme potenciální dárce a zvyšujeme tak povědomí veřejnosti o možnosti vstupu do registru dárců kostní dřeně.
Tato činnost mne velmi naplňuje a moc si vážím toho, že mne úžasné holky ze spolku Alma Mater (v čele s Dášou Knýblovou) vzaly mezi sebe a mohu alespoň nějakou troškou přispět a společně tak dát šanci na život dalším.
Příběh prošel drobnou redakční úpravou.
Klíčová slova: transplantace, kostní dřeň, transplantace kostní dřeně, registr dárců kostní dřeně, krvetvorné buňky, dobrovolník, dobrovolnictví, leukémie
